Jmenuji se Petr Adam, znamením jsem sice rak, ale rozhodně nejsem zpátečník, byť jsem ve spoustě oblastí dosti konzervativní.

Mám tři roky do půlstoletí věku, společnost jsem posílil čtyřmi zdravými dětmi, a pokud jste ve výstupu sčítání lidu v Přibyslavi našli někoho, který se hlásí k moravské a chorvatské národnosti, tak jste na správné adrese.

Původní profesi středoškolského pedagoga s aprobací učitelství dějepisu a německého jazyka jsem vykonával osm let, následně jsem měl šestileté období úřední praxe na pozici vedoucího odboru jednoho malého okresu (ORP), resp. vedoucího jednoho z oddělení krajského úřadu. Po této praxi jsem se snažil nasbírané zkušenosti promítnout do role ředitele místní základní školy. Následně jsem se po dvaceti letech pohybu ve veřejné sféře rozhodl zvednout hozenou rukavici a vrhnout se s vervou do oblasti, označované starými geografy pojmem hic sunt leones nebo také terra incognita,  a sice do komerční sféry - a aby toho nebylo málo, zvolil jsem si rovnou strojírenství. Znamenalo to pro mě velký přerod v myšlení, v pohledu na svět, nutnosti dalšího studia (zdárně se podařilo) a mnoho dalších výzev, které jsem, jak doufám, ještě nevyčerpal.

Sice na další zájmy s ohledem na rodinu a práci moc času nezbývá, nicméně se ještě trochu času najde na koníčky jako je historie, četba, volejbal apod. Z veřejných aktivit bych uvedl členství v kontrolním výboru, zahraniční komisi a nově ve správní radě Nadačního fondu Základní školy Přibyslav.

Malý rozhovor o velkých věcech

Již několik let pracuješ ve strojírenské firmě. Neutrpěl tím tvůj zájem o historii?

Zvednutí rukavice a vstupu do zcela jiného prostředí vůbec nelituji. Byla to a stále je velká výzva, která mě baví. Je to obrat o 180° proti tomu, v jakých systémech jsem se předtím pohyboval. A tento kontrast státní/veřejná sféra vs. komerční/strojírenská sféra, je dobrý "fičák". Rozhodně jsem zájem o historii neupozadil. To ani nejde. Zájem o historii souvisí se zájmem o současnost, o prostředí, ve kterém člověk žije. Jsou to spojené nádoby a jedna bez druhé nemůže být. Je to mé celoživotní ladění, jen je trochu méně času na četbu apod. Ale to není jen otázka změny prostředí zaměstnání, ale i ta kupa dětí kolem mě... ;-)

Angažuješ se v zahraniční komisi - co to přináší tobě a co městu?

Těžká otázka. Vnitřně to vnímám v poslední době spíše jako setrvačnost a projev snahy neutíkat a je-li možnost, tak pomoci. Před změnou zaměstnání byla spousta tematických průmětů (škola, spolky,...), které šly uchopit s cílem propojení města, ve kterém žiji, s partnerskými městy. V současné době se tento průmět hledá trochu složitěji, ale jsou i zde témata, která bych dále v budoucnu rozvinul. Ale to by bylo na delší povídání, třeba na poli zastupitelstva.

Jaký je tvůj názor na Martina Kamaráda jako starostu?

V zásadě pozitivní. Má dobrý "tah na branku", jen by mu chvílemi slušelo trochu více klidné rozvahy a věcného naslouchání.